Povinnost se týká uživatelů závadných látek, kteří s nimi zacházejí ve větším rozsahu nebo způsobem, který je spojený se zvýšeným nebezpečím pro povrchové nebo podzemní vody. Vyplývá to z § 39 odst. 2 písm. a) zákona č. 254/2001 Sb., vodní zákon. V takovém případě musí uživatel závadných látek zpracovat havarijní plán a předložit ho ke schválení příslušnému vodoprávnímu úřadu.

V praxi se to může týkat například výrobních firem, zemědělských podniků, skladů, staveb, areálů, dílen, čerpacích míst nebo provozů, kde se používají, skladují, přepravují nebo jinak zpracovávají látky, které by při úniku mohly ohrozit vodu. Nejde tedy jen o velké chemické závody — rozhodující je typ látky, její množství, způsob nakládání a umístění provozu.

Vodní zákon definuje závadné látky jako látky, které nejsou odpadními ani důlními vodami a které mohou ohrozit jakost povrchových nebo podzemních vod. Každý, kdo s nimi zachází, má povinnost přijmout přiměřená opatření, aby se nedostaly do povrchových nebo podzemních vod.

V běžném firemním nebo zemědělském provozu může jít například o naftu, oleje, pohonné hmoty, chemikálie, hnojiva, postřiky, provozní kapaliny, některé odpady, látky ve skladech, technologii nebo v nádržích. Vyhláška č. 450/2005 Sb. navíc podrobněji vymezuje, že nakládáním se závadnými látkami je například výroba, zpracování, skladování, doprava, použití, zneškodňování, distribuce nebo jiné zacházení s těmito látkami.

Vyhláška č. 450/2005 Sb. pracuje s pojmem zacházení se závadnými látkami ve větším rozsahu. U kapalných závadných látek se větší rozsah posuzuje podle množství v zařízení nebo v přenosných obalech. Vyhláška uvádí hranici nad 1 000 litrů v zařízení a nad 2 000 litrů v přenosných obalech, a to v kterémkoliv okamžiku. U pevných závadných látek se o větší rozsah nejedná, pokud je celkové množství do 2 000 kg včetně.

Pozor: není rozhodující jen stav v den kontroly. Důležité je, jaké množství může být v provozu v kterémkoliv okamžiku. Pokud tedy firma běžně skladuje nebo používá závadné látky v množstvích blížících se limitům, je vhodné situaci odborně posoudit.

Ano. Vedle „většího rozsahu“ se posuzuje také to, zda je zacházení se závadnými látkami spojeno se zvýšeným nebezpečím pro povrchové nebo podzemní vody. Vyhláška mezi rizikové situace řadí například nakládání s nebezpečnými nebo zvlášť nebezpečnými závadnými látkami v ochranných pásmech vodních zdrojů, v záplavových územích, na vodních tocích nebo nádržích, v jejich blízkosti nebo v bezprostřední blízkosti kanalizačních vpustí a šachet svedených do veřejné kanalizace nebo povrchových vod.

To je důležité hlavně pro firmy v areálech poblíž vodního toku, kanalizace, rybníka, vodní nádrže nebo v záplavovém území. I menší provoz může mít povinnost řešit havarijní plán, pokud by případný únik látky mohl rychle zasáhnout vodu.

Ano, zemědělských provozů se havarijní plány mohou týkat. Typicky se řeší například statková hnojiva, hnojiva, přípravky na ochranu rostlin, nafta, oleje, postřiky, kejda, močůvka, hnojůvka nebo další látky používané v zemědělském provozu. U přímé aplikace hnojiv a přípravků na ochranu rostlin vyhláška stanoví výjimku z posuzování „většího rozsahu“, ale skladování, manipulace nebo jiné nakládání s těmito látkami je jiná situace. U statkových hnojiv je navíc důležitá nová úprava k ISPOP. Vodní zákon stanoví, že povinnost vložení havarijního plánu do ISPOP se nevztahuje na havarijní plán pro statkové hnojivo, pokud je v kterémkoliv okamžiku nakládáno s tuhým statkovým hnojivem do 400 tun včetně nebo s tekutým statkovým hnojivem do 200 tun včetně. To ale neznamená automaticky, že zemědělec havarijní plán nepotřebuje — řeší se pouze výjimka z povinnosti vložení do ISPOP pro uvedený rozsah statkových hnojiv.

Havarijní plán není jen obecný bezpečnostní dokument. Vyhláška č. 450/2005 Sb. stanoví poměrně konkrétní náležitosti. Plán má obsahovat například vymezení uceleného provozního území, údaje o uživateli závadných látek, údaje o vlastníkovi nebo nájemci území či zařízení, kontakty na odpovědné osoby, seznam závadných látek včetně jejich průměrného a nejvyššího množství, bezpečnostní listy nebo odkazy na ně, seznam zařízení, popis kanalizace a schematické zakreslení zařízení. Důležitou částí jsou také možné cesty havarijního odtoku závadných látek a vod použitých při hašení, ohrožené objekty, kanalizace, podzemní prostory, povrchové a podzemní vody a pravděpodobné koncové recipienty uniklých látek. Prakticky řečeno: dobrý havarijní plán musí ukazovat nejen „co se v areálu nachází“, ale hlavně kudy by látka při havárii mohla uniknout a co se má v takové situaci udělat.

Havarijní plán se předkládá ke schválení příslušnému vodoprávnímu úřadu. Pokud může havárie ovlivnit vodní tok, musí uživatel závadných látek plán před předložením ke schválení projednat s příslušným správcem vodního toku a po schválení mu předat jedno vyhotovení. Po schválení vodoprávním úřadem se havarijní plán vkládá do ISPOP. Pro firmu to znamená, že nestačí dokument jen interně založit do šanonu. Pokud spadá do režimu podle § 39 odst. 2 písm. a) vodního zákona, je podstatné, aby byl plán správně projednán, schválen a dále veden podle aktuálních požadavků.

Vyhláška č. 450/2005 Sb. stanoví, že údaje ve schváleném havarijním plánu se aktualizují do jednoho měsíce po každé změně, která může ovlivnit jeho účinnost a použitelnost. Aktualizovaný plán, upravené části nebo nové doplňky se zasílají vodoprávnímu úřadu, případně správnímu úřadu příslušnému k vydání integrovaného povolení. Aktualizace tedy může být potřeba například při změně skladovaných látek, množství, technologie, odpovědných osob, kanalizace, provozního území, havarijních prostředků, mapových podkladů nebo při změně provozu. Havarijní plán by měl být dokument, podle kterého se dá reálně postupovat při havárii — ne starý soubor, který neodpovídá provozu.

Ano. Vyhláška stanoví, že schválený havarijní plán má být uložen tak, aby byl dostupný v případě havárie. Současně se ukládá také prohlášení pracovníků, kteří se závadnými látkami zacházejí nebo by měli v případě havárie zasahovat, že byli s obsahem schváleného havarijního plánu seznámeni.

To je prakticky velmi důležité. Při skutečné havárii nestačí, že firma dokument má. Odpovědné osoby musí vědět, kde plán najdou, komu volat, jak zabránit dalšímu úniku, jak použít sorpční prostředky, jak ochránit kanalizaci nebo vodní tok a jak postupovat do příjezdu HZS nebo dalších orgánů.

Vodní zákon ukládá při zacházení se zvlášť nebezpečnými, nebezpečnými nebo závadnými látkami ve větším rozsahu řadu technických a provozních povinností. Patří mezi ně například vhodné umístění zařízení, používání zařízení vhodných z hlediska ochrany vod, kontroly skladů a skládek nejméně jednou za 6 měsíců, zajištění nepropustné úpravy skladů a zkoušky těsnosti potrubí nebo nádrží pro skladování či dopravu nebezpečných a zvlášť nebezpečných závadných látek nejméně jednou za 5 let, pokud není stanovena kratší lhůta.

Havarijní plán tedy není izolovaná povinnost. Obvykle souvisí s evidencí látek, provozními kontrolami, bezpečnostními listy, mapami areálu, kanalizací, záchytnými vanami, havarijními soupravami a odpovědností konkrétních osob.

U právnických a podnikajících fyzických osob může být zacházení se závadnými látkami ve větším rozsahu nebo při zvýšeném nebezpečí bez schváleného havarijního plánu přestupkem. Vodní zákon uvádí za toto porušení pokutu až do 2 000 000 Kč. Za nesplnění dalších povinností podle § 39 odst. 5 může být pokuta až do 5 000 000 Kč, a pokud dojde k úniku zvlášť nebezpečných nebo nebezpečných závadných látek do povrchových nebo podzemních vod, až do 25 000 000 Kč.

V praxi ale nejde jen o sankci. Při kontrole se často řeší také aktuálnost dokumentace, odpovědné osoby, dostupnost havarijního plánu, evidence kontrol, technické zabezpečení skladů, zkoušky těsnosti a to, zda dokument odpovídá skutečnému provozu.

Podle vodního zákona je ten, kdo havárii způsobí nebo zjistí, povinen ji neprodleně hlásit Hasičskému záchrannému sboru České republiky. Původce havárie musí zároveň činit bezprostřední opatření k odstraňování příčin a následků havárie a řídit se schváleným havarijním plánem, případně pokyny vodoprávního úřadu, České inspekce životního prostředí nebo HZS.

To je jeden z hlavních důvodů, proč má být havarijní plán praktický a aktuální. V havárii musí být rychle jasné, kdo rozhoduje, komu se volá, kudy může látka odtékat, kde jsou uzávěry, kanalizace, sorpční prostředky, havarijní jímky a jaká opatření mají pracovníci udělat okamžitě.

Ano, u havarijních plánů podle § 39 odst. 2 písm. a) vodního zákona je po schválení vodoprávním úřadem stanovena povinnost vložení do ISPOP. Od 2. 12. 2024 je v ISPOP dostupný formulář F_VOD_HAV – Havarijní plán pro ohlašovací povinnost podle vodního zákona a vyhlášky č. 450/2005 Sb. U starších havarijních plánů schválených před účinností novely zákona č. 182/2024 Sb. platí přechodné ustanovení: do ISPOP se vloží při nejbližší aktualizaci, nejpozději však do dvou let od nabytí účinnosti novely